Co mě naučila Anglie

Pro začátek musím přiznat, že nadpis je mírně zavádějící. Nic z tohoto jsem se zde totiž nenaučil, je to spíše takové připomenutí toho, co každý z nás už vlastně ví.

Už třetím týdnem jsem na stáži v Anglii. Být tu pracovně na měsíc je něco naprosto odlišného od týdenního výletu. Člověk má možnost více poznat lidi, a tak trochu tu zapadnout a všimnout si i toho, co v záplavě nových zážitků během výletu přehlédne.

Rád bych se s vámi tedy podělil o pár skutečností, které mi Anglie připomněla:

1/ Buďme zdvořilejší. Záměrně toto dávám jako první bod. Myslím, že nikomu z nás by neublížilo, kdybychom slovy "prosím" a "děkuji" tolik nešetřili. Je příjemnější, když vás člověk o něco poprosí, než když si o to jen tak řekne... A poděkování by snad mělo být samozřejmostí. Má rada tedy je: Nešetři slova - pros a děkuj.

2/ Buďme nápomocní. Pokud někdo potřebuje pomoc, tak nebuď "labuď" a "nehraj mrtvého brouka". Zde v Anglii se mi hrozně líbí, že nikdo nemá problém s tím, když ho požádáš o radu. Nechci říci, že my bychom byli ignoranti, ale trochu větší vstřícnost by nám určitě neuškodila.

3/ Nespěchejme tolik. Hodně z nás stále někam spěchá a denno denně se trápí budoucností. Buďme trochu nad věcí a nedělejme ze všeho hned konec světa... Tak to nestihneš, no a? Vždyť bude další den. Užívejme si více toho aktuálního okamžiku a nestresujme se kvůli každé prkotině. Zbytečně si kazíme náladu. Máš-li pocit, že jsi v koncích, tak se usměj, z hluboka nadechni a v klidu pokračuj dál.

4/ Buďme vděční za naše holky! Každý, kdo byl někdy v Anglii ví, že češky jsou bez jakékoli diskuze hezčí. Myslím, že k tomuto bodu ani více psát nemusím...

5/ Šetřeme. Toto je jedna z vlastností, která alespoň místním angličanům chybí. Připadá mi, že Anglie je velice konzumní společnost. Když se podívám na to, jak zde lidé utrácejí, tak jsem hned hrdý na to, že jsem čech, který se snaží šetřit. Přeci není důvod vyhazovat hned jídlo, které se nesní na večeři... Můžu si ho dát za hodinu, nebo třeba k snídani.

6/ Sledujme co jíme. Přijde mi, že tato vlastnost britům, alespoň místním, chybí. Jí se zde všechno a zda je to zdravé, to lidi moc nezajímá. V česku se lidi více a více zajímají o to, co jí, a to je jen a jen dobře. Můžeme na sebe být hrdí.

PΩTRIK