Informační dieta

Dnes už není problém zjistit si cokoli o čemkoli. Stačí si hezky pohodlně přisednout k internetu a v ten okamžik máte přístup prakticky ke všemu. Jenže to je právě kámen úrazu. Člověk je tvor zvědavý, takže když uvidí zajímavý titulek, neodolá a otevře – mluvím z vlastní zkušenosti. Samotného mě kolikrát zaujme nějaký článek tak, že si pro jistotu přečtu další, po něm ještě jeden a najednou mi mezi prsty uplavaly dvě hodiny.

Jenže čas není to jediné, co nám informace navíc berou – ony nám totiž zahlcují mozkovou kapacitu a tříští tak naši schopnost koncentrovat se, ať už na aktuální činnost nebo na naše plány a cíle. Jsme v době, kdy na nás informace útočí ze všech stran a je na nás, abychom vzdorovali. Zeptejte se sami sebe, opravdu musím číst to, co čtu? Opravdu to potřebuji vědět, pomáhají mi ti informace v životě? Pokud si odpovíte ano, tak je vše v pořádku. Pokud je však vaše odpověď jiná, je na čase s tím něco udělat.

Když si vezmu jako příklad sebe, zjistím, že nejvíce času trávím trávím na stránkách carscoops.com a auto.cz – auta jsou totiž mou vášní. Jenže potřebuji doopravdy sledovat každé novinky, když si pak stejně v pátek přečtu Svět motorů, kde to všechno vidím znovu? Právě proto hodlám druhou jmenovanou stránku přestat navštěvovat úplně a na té druhé si z každého dne vybrat dva články (jelikož potřebuji zlepšit svou angličtinu a ta stránka mi docela obohacuje slovní zásobu). Dále navštěvuji osel.cz, kde se člověk dozví, co je nového na poli vědy a techniky. Často jsou tam opravdové zajímavosti, ale stačí mi, když ho navštívím jednou týdně a vyberu si články podle toho, zda rozumím nadpisu. Jako poslední nesmím zapomenout zmínit zenhabits.net – tuto stránku navštěvuji minimálně, přesto má pro mě nejvyšší hodnotu, jelikož právě Leo Babauta (autor stránky) podnítil mou touhu změnit svůj život.

Pryč jsou tedy doby, kdy jsem napjatě četl nejrůznější novinky ze světa. Pryč jsou časy, kdy jsem sledoval večerní zprávy. Doopravdy nevím, kde včera hořelo, kdo vyhrál fotbal či jak moc nasněžilo na Aljašce – nevím to, a přesto žiji. Udělal jsem si takový cedník a protékat nechám jen ty informace, které mě opravdu k něčemu jsou, které chci vědět. A když se ve světě děje něco opravdu důležitého, tak se to dozvím, jelikož se o tom mluví mezi lidmi a já to zachytím – o nic významného tedy nepřicházím.

Co vy, čtenáři, jaký systém přijímání informací používáte? Které stránky rádi navštěvujete?

PΩTRIK