Nečekej... Žij!

Stojíš ve frontě? Jedeš ve vlaku? Čekáš až ti naběhne počítač?

Nemarni tento čas. Ty minuty ti už nikdo nevrátí.

Nehleď do prázdna...

Sice je to "jen" pár sekund, ale ty sekundy se sčítají v minuty... a minuty v hodiny.

V takovou chvíli nežijeme...

Vlastně jen tak stojíme či sedíme a hledíme pryč.

Život kolem nás plyne a my ho ani nevnímáme.


Sám jsem nebyl jiný, a vlastně i teď kolikrát jen sedím a s prázdným výrazem hledím do neznáma.

V takovou chvíli jen čekám, až budu někde jinde...

Ztrácím tím však hodiny života. Ztrácím a všichni ztrácíme celé měsíce tím, že čekáme, až budeme tam, kde chceme být.


Proč však raději nepřijmou skutečnost, že tam nejsme?

Proč si neužívat té chvíle, která je právě teď?

Není to zbytečné, jen tak hledět do tramtárie?


Zkusme místo toho prázdného sledování něco dělat, něco užitečného.

Ptáte se co?

Cokoli... Osobně preferuji čtení knížky, či psaní povídky. Vždy sebou nosím sešit, takže hlavně články píši, když mám čas a jedu například v autobuse.

Je toho spoustu, co můžeš dělat.

Můžeš luštit křížovky a bystřit tak mozek. Můžeš si kreslit, či udělat plán, abys potom dělal jen to, co je nutné a vyhnul se tak zbytečnostem.

Zkus se na chvíli zamyslet a určitě tě napadne další nápad, jak trávit čas ve frontách.

Neztrácej zbytečně čas.

Žij!

... žij i v momentech, kdy bys nejradši jen čekal.

PΩTRIK