Jarní úklid

Většině z nás se už jen při vyslovení slova 'úklid' zježí vlasy zděšením. Přitom takový úklid je určitý typ relaxace a čistější prostředí je příjemnější prostředí. Sám když dojdu domů a v pokoji spatřím tam se válet oblečení na kupě, po stolku různé papíry a tužky a postel rozházenou, jak jsem ji ráno opustil, tak se tam zrovna moc příjemně necítím. Naopak hezky uklizený pokoj je hotový balzám nejen pro oči, ale i pro duši. Jako ukázku jsem vybral dva extrémy, no porovnejte sami -  uklizeno, neuklizeno.

Udržet si pořádek však není jednoduché. Je přirozené, že věci se doma množí jako králíci v lese - buď přibydou k narozeninám, k vánocům nebo jen tak při odpoledních návštěvách obchodů. Ano, nové věci jsou potřeba - přeci jen jsou to věci a věci se rády opotřebovávají, proto se nahrazují novými (neplatí pro věci s duševní hodnotou). Měla by zde však být určitá balance - kde něco přibyde, mělo by i něco jiného ubýt. Pokud neobětujeme nějaké ty zbytečnosti, tak se nám z domu stane skladiště.

Naše věci jsou jako kameny, které s sebou nosíme v batohu na cestě životem. S několika, pro nás cennými, můžeme jít bez problémů. Pokud však s sebou potáhneme kdejaký šutr, který cestou najdeme, bude čím dál tím těžší pokračovat a tato zátěž nám bude bránit v cestě vpřed.

Ačkoli jsem minimalista a snažím se tuto myšlenku prosazovat, můj pokoj dle toho zrovna nevypadal. Proč? Neodvážil jsem se jít a obětovat zbytečné kameny, které můj pokoj tíží. Pokaždé, když jsem vešel do pokoje, cítil jsem se stísněně. Ačkoli stolek, postel, nástěnka i skříně jsou svým stylem funkčně jednoduché, veškeré ty věci na nich, kolem nich a v nich dotvářely pocit přehlcení.

Nedávno jsem si všal řekl: "A dost! Takhle to nejde, je tu toho moc." Už ten den jsem se rozhodl s tím něco udělat. Pustil jsem si hudební kulisu a vrhnul se do práce. Jelikož ve svých činnostech potřebuji trochu toho řádu, rozhodl jsem se postupovat v kruhu od místa, kde je věcí nejvíce - od skříně s nepoužívanými věcmi. Postupně jsem doprostřed pokoje vyrovnal vše, co už jsem dávno nepoužíval, co bylo rozbité a prostě cokoli, u čeho jsem si na otázky - Používám to? Doopravdy to potřebuji? Má to pro mě vysokou duševní hodnotu? - odpověděl ne.

Úklid mě zabral celý den a sám jsem se neskutečně divil, kolik věcí vlastně mám, kolik kamínků, kamenů, šutrů a balvanů mě vlastně zbytečně tíží. Jelikož se většina těch věcí musela koupit, bylo mi líto je jen tak vzít a vyhodit. Rozhodl jsem se je tedy prodat a získat tak zpět alespoň část peněz, popřípadě různé hračky a podobné věci darovat někomu, kdo je ještě využije.

Nyní, když přijdu do svého pokoje, cítím se volný jako sýkorka. Ze skříní už na mě nekoukají krabice plné zbytečností a z rohu mě nestraší staré hračky. Nyní se na mě usmívá model mého oblíbeného auta a krásná nástěnka s uklizeným stolkem mě vítají a dávají mi sílu pracovat, pracovat na čemkoli, co chci změnit či vytvořit. A co vy, jaký máte pocit ze svého pokoje?