Co bude, až ty nebudeš?

Tik a ťak, tik a ťak. A tik. A ťak.

Každému z nás odbíjejí hodiny života. Teď tu sice vy i já jsme, ale jste si stoprocentně jistí, že tu budete i zítra? Ono totiž už za hodinu může být vše jinak. Každý přeci zemřeme, jen někdo dříve a jiný později.

Proč vás takto „straším“? Chci se vás totiž zeptat na jednu otázku.

Zeptali jste se někdy sami sebe, přemýšleli jste někdy nad tím, co bude, až vy tu nebudete?

Já ještě donedávna ne. Proč taky, když jsem zdravý a je mi teprve sedmnáct. Jenže jedno ráno se vše změnilo. Jel jsem autobusem a na dálnici se před námi něco stalo. Řidič začal pohotově brzdit, a aby to nenapral do auta před sebou, odbočil vpravo, kde však zrovna jel kamion. Naštěstí to odnesla jen karoserie autobusu, nikomu se nic nestalo.

V tu chvíli mi došlo, že vlastně i já, zdravý a mladý člověk, tu už zítra nemusím být.

Proto jsem se více než kdy jindy zaměřil na to, aby po mě něco zůstalo, abych něco dokázal. Začal jsem více kreslit, více psát, více si užívat každé minutky života a pomalu se přestat dělat to, co vlastně nikam nevede a jen mi ujídá můj cenný čas.

Zkuste si sami odpovědět, co jste dokázali a čeho naopak teprve dosáhnout chcete. A jakmile budete vědět, po čem toužíte, tak za tím jděte a nehleďte doprava doleva. Naplánujte si, jak to získáte, jak to zvládnete a vložte do toho od srdce maximum sil. Neváhejte, jelikož zítřek už tu pro vás nemusí být.

PΩTRIK