Každý z nás by se měl alespoň jednou denně zastavit a na chvíli zapomenout na neúprosný, vpřed kráčející čas a všudypřítomný stres. Na chvíli se jen tak rozhlédnout kolem sebe a zaměřit se na ty nekonečné krásy v běžných věcech, detailech a usmát se, být za ně rád.
Stačí zvednout hlavu a porozhlédnout se, podívat se na ty stromy, které se teď probouzejí do krásy či vzhlédnout a sledovat chvíli ty ovečky bez nohou, ty různotvaré chomáčky cukrové vaty, jak se plíží, nahání, jak odpočívají, či se v klidu procházejí po namodralé obloze.
Na chvíli zapomeňme na vše co nás tíží, uvolněme se a nechme se naplnit tou energií, která teď získává na síle. Usmějme se a pomozme tak šířit spokojenou náladu. Zpomalme, nehrňme se vstříc stresu, ono nám nic neuteče.
Zpomalme a žijme spokojenou přítomností. Ano, mysleme na budoucnost, jen ji nestavme na první místo, jelikož potom ztrácíme ten aktuální okamžik, tu aktuální chvíli, ve které vlastně žijeme.
PΩTRIK
