Bez NB jsem nic

... přesně toto jsem si před chvílí říkal, když jsem se znuděně válel na své posteli. 

Co mám dělat, ptal jsem se sám sebe. Do psaní povídky se přeci pustit nemohu, jelikož notebook má v moci moje mamka. S novou kresbou auta též nemohu začít, jelikož její předlohu mám v elektronické podobě. A seminární práci? Tu bez stroje s monitorem také nedokončím.

Neřekl bych, že mohu být tak závislý na deskách s obvody zalitých v plastu.

Je to šílené, že můj život ovládají mikročipy a bez nich jsem jen povaleč, který čeká, až se mu opět dostane trochu toho internetu do žil.

Vždyť venku je nádherně, můžu tedy provětrat své jízdní kolo. Vždyť mám papírů a tužek dost, a tak mohu kreslit bez předlohy či začít psát novou povídku, když LoĎ už je dopsaná. Mohu si vzít do rukou knížku a jít si do stínů stromů číst.

Ne, já jsem raději ležel dál a nechal se požírat leností, strachem, že bych musel začít něco dělat, že bych se musel zvednout, udělat ten nejtěžší krok. Ležel jsem a opakoval jsem si tato hloupá slova, dokud jsem si nevzpomněl na mou motivační kartičku, kterou mám v peněžence - Moudrý je ten, kdo ví, co má dělat, a dělá to. 

Já přeci vím, co mám dělat! Zvedl jsem se tedy z postele. To, že nemám počítač, přeci neznamená, že nemám co dělat. Sedl jsem si tedy ke stolu, chňápl po propisce a začal psát tento článek.

A vám doporučuji zavřít okno s mým blogem a pusťte se taktéž do něčeho užitečnějšího.

PΩTRIK